City ze zlata

„…Až jednou, když se drbal o velký smrk, tak váš pradědeček spatřil raněného sněžného levharta. Tlapku měl zakrvácenou a mňoukal na celé kolo. I bylo mu toho kotěte líto, a tak ho vzal do náruče a donesl do svého příbytku.

Přiložil levhartíku léčivé bylinky a zavázal je tenkými šlahouny. Už se chystal mu podat do žlábku jačí mléko, když vtom se u vchodu do jeskyně objevila silueta.

‘Vrať mi mého syna, kterého jsi mi ukradl,’ prskala matka a cenila na něj zuby. Yeťák se podíval lépe a celý se roztřásl – namísto šedobílé srsti měla levhartice srst celou zlatavou a zářící…“