Nebe a netopýr

Edvin se zvedl a pohleděl vzhůru.
Studna, do níž zahučel, mohla být hluboká i pár kilometrů, ale droboučký světlý bod nahoře ho vybízel ke šplhání. Nedávno viděl Kruh a věděl tedy, že to zvládne malá holka.
Naděje ovšem brzy zhasla; modrobílý flíček zardousil temný stín a jediným světlem ve vyzděném tunelu zůstaly dohořívající lampiony. Díky nim si na poslední chvíli všiml, že mu nebe padá na hlavu, a těsně stihl uskočit.
Jenže do studny nepadal kus zčernalého nebe, ale temný rytíř v temném plášti se srandovníma temnýma ušima.
Svým pádem rozdrtil špatně zaparkované piáno a společně už se ven dostali.