Ranní dosnívání

Když se Naisa ráno probudila, poznala už po sluchu, že venku zuří hrozný nečas. Váhala, zda má otevřít okno a zjistit, jak zlý opravdu je.
„Nai,“ zašeptala vedle ní najednou Malka, „zavři oči a já ti povím, co se mi zdálo.“
Naisa usoudila, že chvilku zahálky si může dovolit a poslušně zavřela oči.
„Za deště přišel nějaký bělovlasý pán v plášti. Povídal, že přinesl lék pro maminku...“ Snad samy měsíční víly vybarvovaly obrazy, které v Naisině mysli probouzela Malčina slova. Naisa okouzleně poslouchala.
Najednou hukot deště a vichru přehlušilo zabušení na dveře.
Naisa otevřela oči a vyskočila. Kouzlo bylo přerušeno.