02. Melancholie u ohně

Na některá jednání knížat v Rícasealu nebyla Esciel přizvaná a tak si zvykla trávit dny sama. Dva dny před slunovratem ji ale čekalo v přízemí domu, kde se ubytovali, překvapení. Gerián sklesle seděl na stoličce u ohniště a upíjel z korbele. Zaváhala, než si k němu přisedla.
„Co se stalo?“ zeptala se tiše.
Dlouho se mlčky díval před sebe, než odpověděl: „Chytili muže, který je podezřelý z obchodu s otroky. Protože šlo o člena našeho kmene, král mě požádal, abych byl přítomen výslechu.“
Esciel soucitně sykla. „Nemusíš říkat víc.“
Gerián přikývl a dál hleděl do plamenů.
Esciel seděla s ním.