Bez hranic

Proč? Proč mě stavíš na hranici, jejíž překročení nelze vrátit? Proč musí být nějaké rozhodnutí, které nelze vzít zpět?

Ano, vím, co je správné. Ale vyřčené slovo už nelze spolknout a podpis na nevhodném papíře se nezapomíná! Co když si budu přát, abych mohl vrátit čas? Ne kvůli změně názorů, vím, co je správné. Ale kvůli následkům, které brzy pocítím.

Vím, co je správné. Vím. Takže... Děkuji. Zeslábl bych, vzal zpět, zradil. Teď ale vím, co musím udělat.

Řekni, jak jsi to, Pelikáne, vůbec dokázal, když jsi mohl své utrpení zastavit v každou jednotlivou vteřinu? Když pro Tebe nebylo hranic?