Díl viny

Začalo to nenápadně. Karel zapomínal uvázat kozy, pletl si dny v týdnu.
Pak přišla podezřívavost. Stále častěji mne vyslýchal o starých křivdách. Vždycky jsme mívali chvíle, kdy naše nenávist přehlušila naše přátelství – ale teď přibývaly.
Pomáhaly kouzelné lektvary, jenže to něco stálo. Naučila jsem se následky řídit, aby je neviděl – dřevěnou skvrnu na levém stehně, na chodidle, na kříži...
Potom jsem v nepozornosti vykasala sukni.
Nejdřív se ptal. Pak obviňoval. Nakonec vyčítal, spílal slovy, která ho vracela v čase. Zrádkyně. Zrůdo.
Nůž vytáhl až na konec. Nevím, proč tentokrát neudeřil, proč utekl do mlhy. Ale živého jsem ho spatřila naposledy.