Každé úpění má smysl

“Zdravím, já jsem Bajtík,” představila se tmavovlastá dívka. “Ty seš od Františkána, že?”
“Asi se to tak dá říct.” Zasmála se. “Drabblistka, těší mě.”
“Nápodobně. Prý máš na svědomí pěkné literární pozdvižení.”
“Eh, jo no, DMD je trochu chytlavé.”
“A to píšeš každý den?”
“Jop. V dubnu je to muj denní chleba.”
“Hmm… A co z toho vlastně máš?”
“Huh,” zamyslela se. “Dobrý pocit, možnost číst úžasná dílka ostatních autorů, kreativní vyžití, odznáček, piknik s přáteli…”
“Otřes mozku…” houknul odkudsi Františkán.
Vyplázla na něj jazyk.
“Takže říkáš, že to stojí za to?” zeptala se Bajtík.
Drabblistka vehementně přikývla. “Každé úpnutí.”