Sama

Na osamělou osadu narazili o šest dní později. Když fregata spustila kotvy, děti hrající si na břehu, se rozprchly.
“Netváří se zrovna přátelsky,” utrousil pan Keith, když přistáli. Zpovzdálí je ostražitě sledovala skupina domorodců. V rukou třímali harpuny. Frances gestem zastavila své muže. Námořníci nervózně těkali očima.
“Složte zbraně. Nikdo se ani nehne.”
Nestála zbytečný konflikt s domorodci. Pistoli a meč podala panu Keithovi.
“Madam, je to rozumné?”
“Oni se nás bojí.”
Vykročila. Pomalu. S rukama holýma na znamení přátelství.
Zůstala stát na půl cesty. Sama. Nicotná postavička mezi zemí, mořem a oblohou. Čekala.
Pak ze středu domorodců vykročil kněz.