Už od prvních dnů mi Neville před spaním svěřoval, co ho trápí. Nejvíce ho tížil osud rodičů.
Pár dnů po jeho narozeninách je měl opět navštívit v nemocnici u sv. Munga.
„Vůbec se mi tam nechce, Trevore,“ postěžoval si, „ani netuší, kdo jsem. Já vím, jsou hrdinové, babička říká, že je Smrtijedi mučili až na samou hranici života a smrti a že mám na ně být hrdý, ale byl bych radši, kdyby byli úplně obyčejní. Takhle je mi jenom smutno. To ale babička nesmí vědět, řekla by, že jsem slaboch. Ty si ale nemyslíš, že jsem slaboch, viď Trevore?“
„Kvak!“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Chudák Neville, posílám
kytka
Chudák Neville, posílám čokoládu!
dokonale kanonické, řekla
Arenga
dokonale kanonické, řekla bych
Chudák kluk.
mila_jj
Chudák kluk.
Trevor si to určitě nemyslí.
Carmen
Trevor si to určitě nemyslí. A Neville doufám taky jednou pozná, že slaboch není a nebyl (už kvůli tomu, jak moc silný musel vždycky kvůli tomuhle být).