Vysoko

Nahoru na vrchol
ztrhaně se škrábu
padám a vstávám
v hlíně nořím bradu
vysoko je pramen
který lesem zvučí
vysoko je u nebes
modrých jak tvé oči
ochladí mě osvěží
ústa už mám vyprahlá
s hlemýžděm tu soutěžím
kéž bych tam tak dosáhla

K pramenům života
škrábu se marně
s tak velkým nákladem
není to snadné
s nákladem plným stínů
nedivím se
že polykám hlínu
je to prý o cestě
na to já kašlu z nízka
v uších otravně mi píská
neslyším vodu jak stéká
pode mnou táhne se řeka
bojím se tam i zpátky
život je až příliš vratký