Oni mě milují. Říkají, že právě ve mně je zakletý život. Že právě já jsem jejich budoucnost.
Neříkají to jen slovy. Vyčtu to z jejich očí, když na mně spočinou pohledem a sní o tom, co bude. Poznám to z jejich doteků. Dotýkají se mě opatrně, se zvláštní něhou, aby mi neublížili. Jsem jejich. A oni patří ke mně.
Navzájem si poskytujeme péči. Navzájem si projevujeme lásku. Jen občas láska bolí.
Železná radlice přetiná kořeny a převrací hlínu. Jednu vedle druhé do mne vyrývají vrásky.
Jsem jejich země a oni mě v potu tváře obdělávají, abych jim mohla darovat chléb.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Pravda a skutečná nádhera! Už
Aplír
Pravda a skutečná nádhera! Už je v oblíbených.
Máš naprosto pravdu. A
mila_jj
Máš naprosto pravdu. A uvědomujeme si to čím dál míň, že chleba roste na poli, ne v polici supermarketu. Krásné drabble.
Krása nesmírná.
Tora
Krása nesmírná.
povedená paralela :)
medvedpolarni
povedená paralela :)
Těžký
Tajiš
Těžký je život zemědělce. Ráno vstáváš před kuropění, abys vzbudil kohouta, aby vzbudil celou vesnici.
Krásné drable.