Vzpomínky dokážou být jasné, mlžné, opravdové i falešné. Někdy si přejeme ty jasné zamlžit, někdy se snažíme ty mlžné objasnit a často nerozeznáme pravé vzpomínky od falešných. A co teprve, když je vzpomínka zamlžená a navíc si nejsme jisti, zda je pravá? Nebo může být dost jasná, ale její pravostí si jistí být taky nemusíme. A pokud je to vzpomínka na něco důležitého, vrtá nám to hlavou a nakonec si nejsme jisti ani tím, čím jsme si byli jistí, když jsme o tom začali přemýšlet.
Co taková vzpomínka na objetí v opilosti? Objetí někoho, kdo pro nás něco znamená. Vzpomínka naznačující něco, co by se nám hodilo. Nebo hodilo i naopak nehodilo zároveň. Nevíme, jestli se nám to víc hodí nebo nehodí, ale hlavně nevíme, jestli je to vzpomínka, nebo výplod naší fantazie. A pokud je to vzpomínka z večera, kdy jsme se s někým opili, pamatuje si to ten druhý/ ta druhá? Většina vzpomínek je alespoň částečně ovlivněná naším smýšlením. U vzpomínek si nemusíme být jistí spoustou věcí, ale těm nejvíc smyšleným vzpomínkám stejně budeme věřit nejvíce. Sami sebe dokážeme nejlépe přesvědčit o čemkoliv.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit