Ani chvíli klidu

  Netrvalo dlouho a Marek se zase do něčeho namočil. Louže vody přímo na chodbě. Ozvěna nadávky ještě doznívala, když duch dívky proplul dveřmi umývárny.
  „Prom-miň!“ fňukla.
  „Nic se nestalo. Hezký brejle.“
  Popotáhla a překvapeně zamrkala. „Tobě se líbí? Jsi tak milý!“ Zaculila se. „A pohledný.“ Začala ho uhánět.
  „Jdu na chvíli ven a možná se zdržím,“ odbyl ji.
  Tam ale vykoukla z jezera, když házel žabky.
  „Neruš mé kruhy.“
  Uraženě odplula.

  Později večer.
  „Nějak mě bolí hlava. Půjdu si lehnout,“ řekl Harry. Spěchal pryč.
  „Uršula?“ hádal Marek.
  Přikývnutí. „Je celkem milá, ale někdy by ji člověk zabil.“
  „I ty, Brute?“