Dobyvatel

Míjeli jsme je za krnovským náměstím. Stáli v obětí, jeden o druhého opření a užívali si vzájemnou přítomnost. Jemu bylo zhruba čtrnáct. Byl v tom věku, kdy někteří kluci nečekaně přerostou rodiče, ale pořád mají dětské rysy. Taková nemotorná žirafa, mohl mít dobře metr osmdesát. Tmavé vlnité vlasy mu povlávaly, skoro o dvě hlavy menší a mladší slečna se mu tiskla na hruď. V jedné ruce třímal řidítka kolobežky. V druhé cigaretu a dým foukal nad sebe jako tovární komín. Ve chvíli, kdy jsme je míjeli, je zlatě orámovalo slunce. Patřil mu celý svět. „To je na obraz,“ poznamenala přítelkyně.