Poslední

Čekání ztratilo smysl. Sestoupila jsem do údolí.
Z těžkého bahna periodicky zaplavovaného vodou čouhaly bělavé kosti mužů, kteří slyšeli jeden druhého sténat. Únava, horečka, trápení, smrt.
Jen semena zůstala pro život.
Ztvrdlé paty už je nepošlapou, dychtivé ruce nevyrvou, nenasytná ústa nerozdrtí.
Nový život vyrazí z mršiny civilizace. Vyklíčí z vody.
První výhonky odolných travin zašelestí zelenou písní. Divoké kosatce zatančí pod jarním nebem. Tiché lístky ptačích třešní zasypou stydlivé prvosenky. Vůně bude věčná.
Zaslechla jsem je. Nechci zůstat sama, protože poslední.
Svlékla jsem se a nahá ulehla na zem. Daruju jim svoje tělo.
Cítím, jak nade mnou rostou květy.