Slibem nezarmoutíš

Tentokrát čistě historicky. Raymond VII. hrabě z Toulouse byl po tažení francouzských královských sil na jih nucen přistoupit v roce 1229 na podmínky mírové smlouvy podepsané finálně v Paříži. Kromě územních ztrát a nevítaného řešení nástupnictví v hrabství Toulouse ho smlouva zavazovala také k cestě do Svaté země a poskytnutí sil křížové výpravě tamtéž.
Tomuto slibu se mu dařilo opakovaně vyhýbat, i přes intenzivní připomínky ze strany papeže i krále. Na konci 40. let 13. století ovšem potřeboval podporu obou poměrně intenzivně (z důvodů, které si nechávám v záloze - dají-li témata - pro nějaké další drabble) a skutečně se dostavil b létě roku 1248 za Ludvíkem IX. Svatým, když se v nově vystavěném přístavu Aigues-Mortes (Mrtvé vody) chystal ke křížové výpravě. Král vyplul, hrabě z Toulouse pokračoval do Marseille, ovšem vyčkával s naloděním tak dlouho, až přešla sezóna, zhoršilo se počasí a on se musel vrátit na své panství, ó jaká škoda, a řešit si svoje záležitosti.
O rok později, kdy od smlouvy v Paříži uplynulo již celých 20 let, se k posilám křížové výpravy chystala připojit Raymundova dcera Jana a její manžel - bratr krále Ludvíka. Raymund opět dorazil do Aigues-Mortes se záměrem zúčastnit se výpravy, ale opět nevyplul. Na zpáteční cestě ho v Millau postihla horečka, ze které se již nezotavil. Ještě dva dny před smrtí znovu slíbil, že pokud se uzdraví, odebere se okamžitě do Svaté země.