Sousto

V noci rostlina utichla, to byla jeho šance. Plukovník odsunul zástrčku, ale dveře se neotevřely. Rostlina už obsadila zápraží, zarostla dveře a pár drobných výhonků se dokonce plazilo nad prahem. Pokusil se vylézt oknem z ložnice, rostlina ho ale chňapla za kotník, ještě než stihl dopadnout a táhla ho sebou do zahrady. „Jesss.“ zašustila a panovačně ukázala na jeden z kbelíků s mízou. Plukovník se kolem sebe oháněl pěstmi, ale vymanit se nedokázal, ani když mu rostlina nacpala sousto do úst. Bylo omamně sladké a chutné a on pocítil nesmírný pokoj a to, že v životě právě nepotřebuje nic jiného.