Původně jsem chtěla psát o začátcích Creutzfeld-Jacobovy nemoci (aka nemoci šílených krav), ale pak jsem se vykašlala na rešerši a místo toho prohrabala sbírku šílených hlášek našich táborových dětí (nejen) z táborů (hláškou je i název drabble). Často si děláme legraci, že jsme všichni takoví tragédi. A kdo není, tak se jím před odjezdem z tábora jistojistě stane (takže i ten prvek nemoci tam nějak je, ne? mrk mrk).
“Ráchelí, jdeš si splnit šifry?” ptám se nadšeně.
“Tak jó.”
“Ale nezapomeň, musíš to umět z paměti.”
“Tak to ne.”
Jasně. Moc práce. Skibidi ohio.
…
Trousí se jedna po druhé a trochu vypadají jako od krve. Chyba lávky. Červená barva na vlasy.
Otáčím se na další vedoucí a krčím rameny: “Hm, kdo to mohl čekat?” Pozdě bycha honit.
…
“A to je celý děj té knihy?”
“Filmu, borko, já knihy nečtu.”
…
Je noc, stojíme u sebe a jsme podělané strachy. Tu Kuba vylézá z lesa a jde se oživit.
“To jsem já, bába z mokřin!”
Děs je pryč, svíjíme se smíchy.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
:-DDD
Profesor
Pěkné.