V kapli

Běta sedí v kapli, ruce sepjaté v klíně, a hledí na rakev. Dostala příkaz modlit se za duši mnicha Silvestra. Místo modlitby však vzpomíná, jak k němu musela zavést svého Vašíka a jak z citlivého a veselého chlapce vyrostl nelítostný fanatik Na druhém Bětině synovi, Martinovi, se Silvestr podepsal jinak. Vzpurný chlapec měl při zřídkavých návštěvách záda a ruce rozšlehány do krve. Časem se naučil nevzdorovat, ale brzy utekl. Dlouho o něm nikdo nevěděl, dokud sám nevyhledal bratra... Bernarda, hořce křiví rty Běta.
Z Bětiny stále pohledné tváře hledí staré oči.
Ten v rakvi jí i jejím dětem zlomil srdce