O využití hudby v právu útrpném

„Nepouštěl jsi to náhodou už včera?“ vyjádřil jistou nespokojenost s muzikou na Jižním městě Jirka.
Vzal místo na pohovce, k ohřátým párkům si nabídl dijonskou hořčici a loupnul okem po Sašovi, kterej se na Jižáku odjakživa považoval za jediného a právoplatného dýdžeje. Minimálně to byl jedinej člověk, kterej měl právo používat repráky a jehož počítač stíhal udržovat v chodu YouTube i Facebook zároveň.
„Jo, pouštěl. A budu to pouštět pořád dokola, dokud mi neřekneš, kde je můj karton cigaret.“
„Jakej karton?“
„OK. Jak myslíš. Dvoudenní devadesátkovej pop-maraton ti osvěží paměť.“
„Ty vole, kámo, to už si nevzpomenu ani na jméno!“