Křečkovi

"Pro želví nohu! Kde je Křečík?" zvolala máma Křečková, když přišla z pole, kde sháněla pro svého manžela Křečáka a svého syna Křečíka nějaké sladké, zelené jetelí.
Rychle prohledala celý domeček, ale po jejím nezbedném synkovi ani stébélko, ani zrníčko, ani fousek.
Tu počala se strachovat a bědovat: "Snad ho odnesl jestřáb, nebo poštolka, nebo dokonce káně!"
Usedla do kouta a začala usedavě plakat.
Najednou uslyšela odněkud z venku tiché vrzání: Vrzy, vrz.
Oběhla tedy domeček a tam její synek Křečík běhal v kolečku.
"Ty jeden...!" nedořekla maminka a Křečík už věděl, že Křečík, ten musí jít z kola ven.