Instinkt

Z obtěžkaných listů se svážely krůpěje včerejšího vydatného deště.
Nohy se mu bořily do zvlažené, mlaskavé hlíny, zatímco se vzpíral ostnatému šlahounu kolem svého krku. Trny, před kterými nebylo úniku, se mu zarývaly do kůže. Vazká, bělavá tekutina ze syrového nitra rostliny s půvabnými kvítky mu vklouzla do žil a smísila se s jeho vlastní mízou.
Svaly po chvíli zápasení nenávratně ochably v náručí popívané rostliny. Ta si prostředek svého vytouženého obrození přitáhla blíže k sobě a slastně rozevírala poupata, protože už se dlouho necítila tak živá a mrtvá zároveň.
Havit už se do své vesnice z lovu nikdy nevrátil.