Bez cíle

Jsou čtyři ráno a já opět ne a ne usnout, přestože jsem k smrti unavený. Moje hlava ale bohužel není. Nemůžu přestat myslet a čím více myslím, tím více mne to bolí. Nakonec to vzdávám, oblékám se a jdu ven. Procházím se po liduprázdné letištní ploše a rozhodnu se naskočit si do své Slightly Dangerous. Tady se cítím jako doma, v tomhle kokpitu, kde je vše přesně tam, kde má být. Pořád přemýšlím. V zoufalství startuju motor a vzlétám. Pomalu stoupám do tmy. Už je mi vše jedno. Letím, ale nevím kam. Jako stopař bez cíle. Jako vítr pustou krajinou.