“Třído, nastoupit!” zavelela profesorka Hoochová první hodinu letání. Maličcí prváci se po troše pošťuchování vyrovnali.
“Každý ke koštěti!” prváci udělali jak bylo řečeno. “A teď napřáhněte ruku a řekněte hop!” Po bradavických pozemcích se ozývalo několikanásobné hop!
“Á, výborně, pane Woode, ddeset bodů pro Nebelvír, “ jásala profesorka, když se Oliverovi podařilo zdvihnot koště hned na první pokus.
“A nyní ti, kteří už mají koště, mohou začít létat,” usmála se na Olivera profesorka Hoochová.
Oliver se chytnul koštěte a vzlétl. Kroužil nad pozemky, pak se začal snášet dolů. A v tu chvíli pochopil, že tohle je to, co chce jednou dělat.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
to
gleti
to je perfektní, dokonalá schůzka s osudem
Děkuji :-)
Piskor
Děkuji :-)
Opravdu osudové setkání. Ten
KattyV
Opravdu osudové setkání. Ten Oliver ti tak krásně ožívá.
Děkuju ^-^
Piskor
Děkuju ^-^
To je takové milé. :)
Martian
To je takové milé. :)
Děkuji ^-^
Piskor
Děkuji ^-^
To je kouzelné, jak se tak
Regi
To je kouzelné, jak se tak různě potkáváme se svými oblíbenými postavami a jak nám v drabblících ožívají. :-)
A to mám na tom nejraději :-)
Piskor
A to mám na tom nejraději :-)