Skoro pohádka

Lidské dítě jde podsvětím a neustále potkává nové přátele.
Tedy pořádně často potkává nepřátele, ze kterých se vyklubou přátelé. (Lidské dítě je pořád poněkud nejisté ohledně svého vztahu s tsundereletadlem.)
Je to pohádka, říká si lidské dítě a zdárně postupuje.
Pořád je to pohádka, ujišťuje se, když se dozvídá o sedmi lidských duších, které musí král příšer posbírat, aby svým poddaným otevřel cestu na povrch.
Trvám na pohádce, řekne si lidské dítě, když vidí ve sklepení sedm rakví. Jedna je prázdná.
Sedm je koneckonců pohádkové číslo.
Jenomže kdosi tu nehraje podle pravidel a pohádkové konce ani počty nemusejí být definitivní.