Fialová.
„Ukliď si ten bordel!“
Jáchym se zatvářil otráveně.
„Neboj, pomůžu ti,“ usmál se Honza.
Modrá.
„Nelítá!“
„Ale jo. Musíš takhle,“ odvětil Jáchym.
Na modré nebe se vznesli dva barevní draci.
Zelená.
„Neboj, kryju tě!“ zašeptal Honza. Jáchym se usmál.
Rozeběhli se přes bojiště k blízkému zákopu.
A oba je zasáhly barevné kuličky.
Žlutá.
„To je vedro!“
„Alespoň není zima.“
„To se ti řekne.“
„Chceš namazat záda?“
Oranžová.
„To je kočka!“
„Nic moc,“ zhodnotil to Jáchym.
„Tak tahle?“
„Hm.“
Červená.
Černovláska, já, on a hotelový pokoj.
Všechno jsme dělali společně.
Objetí. Polibek. Otisky rtěnky na stehnech.
A všude byla krev.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Tohle je strašně hodně
Lejdynka
Tohle je strašně hodně zajímavé a připomíná mi tu jednu hororovou povídku od Hedy Bartíkové. Líbí!
působivé.
Rya
Taky mě to tak nějak děsí....
Mně se ten drsný šok v závěru
Kleio
Mně se ten drsný šok v závěru hrozně líbí. Nějak bych toho chtěla vědět mnohem víc... mrazivě pěkné!