V září jdu poprvé učit na základní školu. Čerstvý, plný nadšení a elánu. Do tříd vcházím s vlídným úsměvem a srdcem otevřeným.
Žáci ale byli drzí. Vyrušovali. Neučili se.
Po půl roce jsem se psychicky zhroutil. Prý vyhoření. Pomohl mi zkušený kolega Kopecký. Na škole mu přezdívají Pelyněk, protože má tvář věčně staženou hořkostí. Nikdo ho nikdy neviděl se usmát. Žáci ho respektují.
Prozradil mi svůj osvědčený recept: Denně tři citrony, nať zeměžluče, odvar z islandského lišejníku, kořen blínu, četba černé kroniky a klasiků existencialismu. Poslechl jsem ho.
…
Už se neusmívám.
Žáci poslouchají jako hodinky.
…
Na hořkost jsem si zvykl.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
strašné :-)
Aries
strašné :-)
Něco na tom bohužel je. :-)
Blueberry Lady
Něco na tom bohužel je. :-)
Možná, kdyby ten letkvar
Aplír
Možná, kdyby ten letkvar museli pít žáci za trest.:-) U kantora by pak nepřehlušovala chutě hořkost.
Učitel má pak tak zkřivený
Rya
Učitel má pak tak zkřivený obličej, že se děti bojej? ;)
No teda, ten dopadl. A už
Esclarte
No teda, ten dopadl. A už jsou ve škole dva takoví a žáci se klepou, jen když je potkají.
Recept je super! Navyše vďaka
wandrika
Recept je super! Navyše vďaka citrónom a vývaru z lišajníka ho bude aj prechladnutie naďaleko obchádzať :D
Jejda. :( Ale drabble je
Brygmi
Jejda. :( Ale drabble je super.
trochu smutné, trochu děsivé
Arenga
trochu smutné, trochu děsivé