NESOUTĚŽNÍ
podle Oslavy 120. výročí SDH Voltuš a 2. sjezd rodáků a přátel Voltuše
Časně ráno se Lovec procházela po rosou postříbřené louce. S očima ještě zastřenýma spánkem vzhlédla ke slunci, které teprve před okamžikem svléklo rudou košilku svítání.
Dívka zamířila k rybníčku. Přikrčila se ke kmeni mladé olše a pozorovala vodoměrky hrající si na povrchové blance vodní hladiny.
Nepatrný pohyb obrátil její zrak mezi kořeny stromku. Z díry v břehu vylezl rak. Byl už den, ale korýš nejevil zájem vrátit se do tmy.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Raka jsem v potoce taky
Tora
Raka jsem v potoce taky párkrát viděla. Jsou krásní.
Já kdybych se měla živit lovem, umřu hlady, zjistila jsem. Možná bych i něco chytla, ale zabít... no kdoví, hlad je hlad...
Pěkné je to, krásný obraz rána.
Díky.:-)
Profesor
Moc.
Moc pěkné. Já jsem živého
Aries
Moc pěkné. Já jsem živého raka myslím nikdy neviděla
Děkuji za komentář:-)
Profesor
Škoda. Ale třeba jednou...;-)
Krásné, obzvláště košilka
Rya
Krásné, obzvláště košilka svítání.
Díky.:-)
Profesor
Snaha byla.
Krásně poetické!
Peggy
Krásně poetické!
:-)
Profesor
Dík.
Jemně a velmi kontrastně k
Faob
Jemně a velmi kontrastně k Danielovi pleteš poutníky - lyrické líčení, zastavení, ztišené obrazy.
Děkuji za komentář:-)
Profesor
A víš, jak špatně se mezi tím přepíná? ;-))
Ty obraty jsou nádhetně poetické...
Skřítě
viz oložená košilka svítání ;-)
Díky.:-)
Profesor
Snažila jsem se.