Číhání

Tísifoné nebyla ve službě, tak se tvářila blahovolně a zlobila se jenom trochu na svoji maličkou Deinó, která rozházela nádobí, rozlila kaši a ještě před chvílí řvala na celé kolo. Teď si hrála někde pod stolem, ani nebyla vidět. „Co děláš, příšerko?“ Číhám.“ „Dobře, číhej.“
Tísifoné přidala do polévky žabinec a hledala nůžky na pažitku. Nikde nebyly. Přísahala by, že je položila na stůl.
Dokončila polévku, dala se do žehlení.
„Co děláš, malá obludičko?“ „Klátím zmije.“ Tak dobře … počkat!“ Odhrnula ubrus. Zpoza stolu vylezla úplně holohlavá malá erínye. Asi třicet hadů bez konečků ocásků se rozlezlo do všech koutů kuchyně.