Je ráno osmého dubna covidového roku. Vstávám v sedm třicet a moje první cesta vede na záchod a k počítači. Kachny stále nepřiletěly, zdá se, že byly definitivně vystříleny. Mířím do koupelny, ke stolu na snídani a potom ke sporáku. Ven se dostávám pod záminkou venčení tříleťáka. Objízdná trasa hřiště a zpět. Před obědovou přestávkou komplikace - plavčík ve funkci motoristy odmítá slézt z odrážedla. Po zpacifikování vzpoury míříme k rodinnému stolu. Po obědě vysouvám výzkumnou jednotku do přední linie směr les a dělám rajóny. Špicluju uši. Malý plavčík se má brzy vrátit zpět. Těším se až večer zakotvím v posteli.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
No vidíš, jak tu prózu umíš!
Aries
No vidíš, jak tu prózu umíš! Super
Neveršovaný Skřítě vstoupí do
mamut
Neveršovaný Skřítě vstoupí do dějin!
Skvělé :)
Já vám nevím, lidi
Skřítě
mně ta próza mnou psaná přijde strašně o ničem :-D :-) Rámec to nemá, obsah to nemá skoro žádnej, možná pointa by šla vymyslet... ale stejně :-D V tom rytmu a pravidlech poezie si přijdu tak nějak líp :-D
To je zvláštní, jak to
strigga
To je zvláštní, jak to drabble v próze najednou vypadá malý. :D Ale náhodou ti to jde skvěle!
Posílám deset kachen!
Faob
Posílám deset kachen!
No vida, jak se povedlo!
Esclarte
No vida, jak se povedlo!