Deník covidového roku

Distanční výuka… mastný flek na tričku,
v pozadí maminka předvádí rozcvičku.

Honzova se ve spoďárech na záběru mihla,
kolektivní hluchota dnes šestou třídu stihla.

„Zapněte si prosím webky“ moje nová denní mantra,
doluju klid ze dna sklenky (nepomohla ani tantra).

Zen bohužel nenacházím ani v druhém loku,
zaděláno na mrtvičku, už mám tiky v oku.

„Kláro, my tě neslyšíme, funguje ti mikrofon?“
„A ty si ho vypni, Pepo, když tam troubíš jako slon.“

„Karle, jsi tam? Tys byl kakat? “
Zoufalstvím snad budu plakat.

„Komu to tam, děcka, píská?“
Úča se dnes zřejmě zlíská.

Challenge dnešní doby:
mít z učení hobby.

„Ty seš matla,” ujelo Uriášovi, když sledoval skleněnou lahvičku s průhledným obsahem padat dírou v nebesích.
„Já? Je to tvoje vina!” žďuchnul Petronel naštvaně do čerta.
„Hosana, hosana!” vyhrknul Uriáš a postavil se do pozoru.
„Jaká zas hosana? Co to breptáš?”
Anděla oslnila božská záře.
„Petroneli. Co jste zase provedli?”
„Pane Bože! Nic přece.. A co zas já? Proč zas já? To Uriáš, drcnul do mě...”
Pánbůh mávnutím ruky umlčel andělovo nesouvislé blekotání: „Víte vůbec, co jste způsobili?”
„Nějaká lahvička toho zase tolik nenadělá, ne?” nervózně se zazubil Uriáš.
Pánbůh si povzdechl. Bude muset skříň s nebezpečnými nemocemi začít zamykat.

Je ráno osmého dubna covidového roku. Vstávám v sedm třicet a moje první cesta vede na záchod a k počítači. Kachny stále nepřiletěly, zdá se, že byly definitivně vystříleny. Mířím do koupelny, ke stolu na snídani a potom ke sporáku. Ven se dostávám pod záminkou venčení tříleťáka. Objízdná trasa hřiště a zpět. Před obědovou přestávkou komplikace - plavčík ve funkci motoristy odmítá slézt z odrážedla. Po zpacifikování vzpoury míříme k rodinnému stolu. Po obědě vysouvám výzkumnou jednotku do přední linie směr les a dělám rajóny. Špicluju uši. Malý plavčík se má brzy vrátit zpět. Těším se až večer zakotvím v posteli.

Rozkaz, ten zněl jasně, z okresu ni krok,
švestky čile lezou na Jelení skok.
Muž s koženou brašnou nesmí projet dál,
chudák pošťák Ondra, teď aby se bál.
Vezl lístky pro Prymulu na mač se Slavií
(Bureš zjistil, že na prsou hřeje klubko zmijí).

„Hezoun Vojtěch ze Superstar nepadl mi do noty,
Prymula zas necuk koutkem na mé skvělé bonmoty.
Plukovníka vem „na jedno“ s asistencí Blesku,
Blatný Čokla neuhlídal, není důvod k stesku.
Do kampaně „zničit krtka“ prezidenta vtáhneme,
dodržím tak vládní krédo: „zničíme, nač sáhneme“.
Někdo musí odvolat i posledního z mušketýrů,
abych mohl svrchovaně vládnout chodu Všehomíru.“

Babička Karkulky trvale ve stresu,
vnučka k ní nemůže přes čáru okresu.
Že dosud Růženka ve věži chrní
je vinou „náhubku“, nikoli trní.
Ubytovat Sněhurku byl hazard s pokutou,
z okýnka tak dostala jen vzpruhu tekutou.
Maruška šla pro jahody, zimnicí se třese,
měsíčkové scházejí se na Skypu, ne v lese.
Smolíček má přes počítač online hodiny
a Jezinkám neotevře, nejsou z rodiny.
Bystrozraký s Dlouhým šili v první vlně roušky,
Jenda s Mařkou odložili z dospělosti zkoušky.
Tak dlouho bez kadeřníka, to je vážně úlet,
Zlatovláska na hlavě má zdivočelý mullet.
A Pat s Matem s chutí
ventilátor kutí.

Když začínal první březen, do Česka byl Covid vezen.
Vláda na to (7. duben) „v lockdownu teď ještě budem“.
Optimismus vlil nám květen, rouškou nosil jenom kretén.
Červen tečku měl udělat za plošnými zákazy,
červencové techtle mechtle část Pražanů dorazí.
V srpnu příkaz náhubkový Babiš Vojtěchovi ruší,
trapas s Chytrou karanténu, hygiena průser tuší.
V září selže trasování, eRouška to nespasí,
ministři jsou v karanténě, alespoň nic nezprasí.
V říjnu Babiš vyhrál volby, v listopadu rostou čísla,
Blatný si PSA pořizuje, v prosinci nás nemoc zkřísla.
Leden, únor - aféry a taky vládní krize,
březen, duben jen v okresech „zakamnové“ vize.

Ten spis měl potenciál, a kdo by to byl řek,
že bude mít jen úvod a krátký dovětek.
Tam v banánovém háji se odbyl celý děj,
kdy Adam poznal Evu a stal se z něho gay.
Bůh vznešený měl záměr, když tvořil tenhle pár,
a Adamovi ženu, dal coby vzácný dar.
Ten mlsně zkoumal kořist jak posvícenskou husu
a byl by si i dal říct, než otevřela pusu.
Tak ukecanou ženskou, by nechtěl ani ďas,
had způsobil game over, však Bůh to zkouší zas.
The Sims teď čile paří, lid produkuje děti,
už s pozemšťany sehrál i level Covid třetí.

Le Le mrknul očkem na Ying Ying.
Nebyla ošklivá, ale kdovíjaká kráska taky ne. Přesto ji měl rád. Za těch deset let, co tu byli zavření, měli dost času se důvěrně poznat. Vlastně ji považoval za svou nejlepší kamarádku.
V tomhle směru o ní nikdy neuvažoval. Ale teď tady byla taková nuda. Bez lidí se moc nedalo ničím zabavit. Zbývala jediná činnost.
Pohledy Ying Ying a Le Lea se setkaly. Začali se k sobě přibližovat. Oba si navzájem četli v očích souhlas. Zvolna se dali do díla.
S trochou štěstí by se brzy mohlo v Hongkongské ZOO narodit malé panďátko.

„Takže nebojte,“ končil Ferda projev ke shromážděným bezobratlým, „situace je vážná, ale my to zvládneme! Zdravotní péči obstarají naši mravenci…“
„Víme, jak bojovat proti nákaze!“ vpadl Pytlík. „V kině jsem viděl…“
„Hlavní je zachovávat rozestupy a nosit roušky. Ty dobrovolně šijí ploštice, přízi dodávají pavouci.“
„Tohleto mám nosit?“ vyjekla Beruška.
„Budeš jako perská princezna,“ konejšil ji Ferda. „Časem budu vyrábět respirátory, jenom ještě není materiál.“
„Aby bylo dost aspoň roušek,“ zamumlal Zlatohlávek.
„Samozřejmě! Kde nebudou, osobně je tam zavezu!“ vykřikl Pytlík.
Bělásek nedůvěřivě uchopil roušku. „Jak s tímhle budeme cucat šťávu z květů?“
„Detaily dořešíme později. Teď hlavně musíme spolupracovat!“

Svatba v dubnu? Tematická! Bez projevů lásky,
nevěsty ksicht ukrývají pod plynové masky.

Po domácí ondulaci pletou si je s pudlicí,
místo pusy krátký kontakt filtrovacích hubicí.

Není třeba rozhodovat jaký outfit volit,
stejně nutno dezinfekcí svatebčany polít.

Martikářku pozdravíte nakopnutím do zadku,
poslušně se zařadíte za peloton výsadku.

Seznam hostů ochuzen o "přeskolenní" hňupy,
selfie tyče udržují vhodné rozestupy.

Nad manželstvím ouřada si ruce řádně myje,
přípitek se virtuálně přes messenger pije.

Namísto hostiny v domácím pohodlí,
všichni se za přísun krmiva pomodlí.

Každý pár si může užít svatební noc skvělou,
k dispozici je jim klášter s oddělenou celou.