Přistání

„Kapitáne, mám vypustit holubici?“
„Určitě, bocmane. Cítím v kostech, že brzo přistaneme na pevnině, u všech chobotnic. A je nejvyšší čas opravit tuhle kocábku.“
Holubice párkrát mávla křídly a zmizela za obzorem. K radosti celé posádky přiletěla za hodinu zpět.
„Kormidelníku, 20 stupňů levobok, držte jižní směr a plnou parou vpřed!“
„Na obzoru země,“ ozvalo se z můstku. „Někdo stojí na břehu a mává na nás, asi nějaký trosečník.“
„Tak přistaneme,“ rozhodl kapitán. „A já jdu na břeh popovídat si s tím trosečníkem.“
„Ale že to byla krásná obleva, viď, Noe?“
„Máš pravdu, Hospodine. Ale nemusela trvat celých čtyřicet dní.“