Bylo dusné letní odpoledne. Barva na zábradlí u vesnického obchůdku se tavila horkem. Tiše kapala na chodník. Vincek Kovář chrápal pod nepojízdným fekálním vozem.
Naprostou nehybnost vesnice rušila pouze Magdalena Vytáčková hledající hřiby v trávě u pomníku padlých. Když dospěla k názoru, že slunce stačilo milé houby usmažit dřív než mohla ona, obrátila babka pozornost k Vinckovi.
Přicupitala ke spícímu a mocně ho šťouchla holí.
„Jdu podívat, jestlis pod tím hovnocucem neumřel,“ oznámila nevinně; dobře věděla, kdo jí minulý týden čmajznul ty tulipány.
„Sakra! Ne, nejsem mrtvej! Ženská jedna zatracená!“ nadával Vincek, který se leknutím praštil do hlavy o hřídel.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
výbuch smíchu
Peggy
výbuch smíchu
Tys mi vážně spravila náladu! Já tam toho Vincka vidím :-)
A ten název je geniální!!!
Děkuji vřele. Rádo se stalo.
Profesor
Děkuji vřele. Rádo se stalo.
Že? Občas překvapím sama sebe.;-P
:-D Teprve na třetí přečtení
Terda
:-D Teprve na třetí přečtení mi došlo, že to není "pod hovnosluncem" ale "pod hovnocucem" :-D :-D :-D Perfektní! :-D
Hehe, dobré. Dík.
Profesor
Hehe, dobré. Dík.
Jé, zase tahle babička! To je
Esclarte
Jé, zase tahle babička! To je příjemné setkání.
A jinak paráda.
Ty si pamatuješ paní
Profesor
Ty si pamatuješ paní Vytáčkovou? To je úžasné. Děkuji ti.