Řezaná a podřezaná

Stál na nejlepším místě v pokoji. Slunce jej ohřívalo proudem paprsků, pramenitá voda šuměla v jeho barevném květináči a čerstvá voňavá hlína jemně tiskla jeho kořeny. Byl nejkrásnější květinou.
Pak ji přinesli a postavili vedle něj. Růži tak něžnou, až se mu zatajil dech. Rudými plátky prosvítalo slunce a na lístcích se jí třpytily kapky jako perly. Zamiloval se.
Chtěl ji oslovit, ale zamrazilo ho. Váza. Stonek se mu sevřel úzkostí. Podřezaná. Tichá. Mrtvá. Chtělo se mu křičet. V duši měl ale jen nekonečné prázdno.
Po okvětním lístku mu stekla kapka rosy. Kořínkem nahmatal zavlažovač zabodnutý do hlíny a trhl.