Rukověť k identifikaci trpaslíka

Věděl, že Angua je pozná na první… nádech. Bylo mu jasné, že většinou je rozezná i Karotka. Byla to taková malá hra, kterou hrál sám se sebou, ujištění, že nepatří do starého železa.
Proto z drobných náznaků extrahoval ta téměř neviditelná znamení, tajená pod vrstvou kůže a kovu, zamaskovaná vousem a přilbou, ukrytá pod mácháním korbelem, lemtáním piva, zpěvem pijáckých písní*, maskovaná urputným výrazem, sekerou po pradědečkovi a krumpáčem po kmotrovi.
Trpaslice. Nakonec to bylo vlastně docela jednoduché – jako u většiny lumpů** se stačilo pořádně se jim podívat do očí, nasadit elániovský kamenný výraz a počkat, až se prozradí samy.