Zima a horkost

Zima ve světnici začala být neúnosná, takže nezbývalo, aby Kaška, Štěpána i Dorotka strávili noc kryti jednou houní. Zatímco žena i dcera klidně spaly, Kaškovy zuby ne a ne přestat drkotat. Cítil vedle sebe teplo Štěpánčina těla, ale nedokázal se zahřát. Neuhlídal myšlenky, které si od jisté doby přísně zakázal. Vzpomínal. Na noci, kdy nebylo třeba ani plátýnka na přikrytí, protože celé jeho tělo hořelo. Vůně kůže, slova těsně u ucha, doteky, za něž se druhý den styděl.
Srdce bušilo, tváře vzplanuly, dech se zkrátil. Toužil mít vedle sebe jiného než manželku, neb jeho tělo náhle bylo připraveno na hřích.