Nevděčný úděl pohádkových králů

„Jsem úplně dutý,” král Cuisse – Grenouille si zaklepal na olysalou lebku, až v koruně zadunělo. „Hlava děravá! Co já jsem toho kluka vlastně naučil?”

Rozesmutněl se.

„Snít! Hrát si na hrdinu! Dělat čest svému jménu,” nervózně popotáhl žabozelené kamaše. „A pár absolument bezvýznamných francouzských vět!”

Nervózně ohryzal jablko a pak s ním mrštil o parkety. Odkutálelo se pod barevný portrét v nadživotní velikosti. Král napočítal do deseti a teprve potom se odvážil pohlédnout nebožce ženě do očí: „Quel malheur, mon amour!”

Černé šaty zdobené půlměsíci se zaleskly. Mlčela.

„Slyšíš mě, Žofko? Jakou zakletou ženskou si s touhle výbavou může najít?!”