Nejen vymluvit

Přiběhl, po svých a sám. Na těle cáry obvyklé slávy, na tváři výraz autority trhaný strachem. 

Její instinkt velel konejšit. Namazat klidná slova jako hojivou mast do hlubokých ran pýchy. Pohostit - vždyť dobré jídlo a pití spolehlivě léčí všechny útrapy světa. Ochránit - posadit se mezi vchod a jeho lůžko, jako hradba před nepřátelským světem.

Sotva zavře oči, její výraz se změní. Ruka nahmátne nástroje, tak důvěrně známé, stále potřebné. Poslední služba, kterou může prokázat nezvanému hostu.

Když znovu otevře vchod do stanu, naskytne se bojácnému králi a odvážné prorokyni pohled na soka, jehož spánek je připoután k věčnosti stanovým kolíkem.