Botanická

Stáli jsme před plotem s ostnatým drátem a funěli. Cesta, na kterou nás navedla mapa, byla přehrazená mřížemi. Svetr se mi lepil ke kůži. Kudy teď?
"Nerad to říkám, Majáčku, ale budeme se muset vrátit."
Zpropadené kytky.
Odevzdaně jsme vycouvali zpátky po klamné příjezdové cestě a vydali se po obvodu zahrady hledat jinou bránu.
Konečně.
Na pivoňkové louce kvetly magnolie – růžově a bíle a dokonce žlutě. V lesíku mezi sazenicemi korejských stromů visel xylofon z ozvučných dřívek. V japonské zahradě některé sakury ještě nestačily nasadit květy, ale jedna už trousila po větru růžové okvětní lístky.
Jeden mi přistál v dlani.