Inspirováno tzv. bublinovými dětmi, tedy dětmi s onemocněním SCID (severe combined immunodeficiency). Dnes se již většina dětí daří odtransplantovat velmi brzy a pracuje se intenzivně na genové terapii.
Děvčátko sedělo ve své bublině. Ten jediný svět, který znala. Vše tu bylo čisté a sterilní.
Nebyla sama... tedy ano, byla sama ve své bublině, ale stále někdo přihlížel z venku bubliny. Mohla si s nimi povídat, pokud zrovna nestudovali nějaká čísla, ale i v tom případě vždy odpověděli s úsměvem.
Úsměvem, který se nesmál, byl plný lítosti. Čeho ale litovali, když všechno tohle bylo pro její dobro? Alespoň to říkali. Neustále. Dokola. Opakovali to jako mantru.
Nerozuměla tomu, proč jen ona je zavřená v bublině a ostatní nemusí být.
Ale muselo to tak být. To věděla. Ale jak dlouho?
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To zní jako něco, co se
Laif
To zní jako něco, co se rozvine do mimořádně zajímavého příběhu. :)
To je smutné. Snad ne na moc
Peggy Tail
To je smutné. Snad ne na moc dlouho.
Děsivé.
ef77
Děsivé.
Líbí, dobře postihnuto, jak
Faob
Líbí, dobře postihnuto, jak vlastně neví a nerozumí, v čem se ocitla.
Dost nešťastný osud.
Esclarte
Dost nešťastný osud.