Seděla v proutěném křesle, úplně sama, zabraná do některé ženské titěrné práce s jehlou a nití. Vycítil, že nastala správná chvíle. Bez rizika se žít nedá.
„Dobré odpoledne, mademoiselle.“
„Jau!“ vyjekla místo pozdravu Lina a strčila si prst do pusy. Pohlédla na něj vyčítavě.
Podal jí kapesník.
„Děkuji. Chodíte jako duch.“
„Moc se omlouvám, neměl jsem v úmyslu vás ranit.“ Nahnal do tváře odstín upřímnosti a posadil se na otoman vedle ní. „Mohu?“
Bez rozmýšlení natáhla ruku v kapesníku.
Usmál se a zakroutil hlavou. „To šití. Mám v něm jistou praxi.“
Zrudla, pak mu poslušně podala rozdělanou mravenčí práci.
„Merci.“
Nevešla se mi obě jména, ale asi je jasné, že jde o Karoline a Antoina Roche, téměř hotového lékaře.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Copak ji tam asi vyšil
Aries
Copak ji tam asi vyšil
Těžko říct, on sice umí šít,
Ancient Coffee
Těžko říct, on sice umí šít, ale nevím, jak je na tom třeba s estetičnem. A hlavně nevím, co vůbec Lina šila na začátku :D
No tak jasně, to jsou ty
Tenny
No tak jasně, to jsou ty chirurgický ruce ;)
if you know what I mean
Ancient Coffee
if you know what I mean
A jéje, zase za ní běhá.
Esclarte
A jéje, zase za ní běhá.
Lépe bych to nevyjádřila.
Ancient Coffee
Lépe bych to nevyjádřila.