Hlasy z hlubin

Zadívala se na okamžik oknem ve dveřích do pacientského pokoje. Dva přibuzní se skláněli nad pacientem oděni do zelených empírú. Celé oddělení čekalo, až zemře. Bylo jasné, že jí jako sloužícího lékaře za pár hodin nejspíš vzbudí, že má jít ohledat zemřelého, takže se do postele ještě nehnala.
Stejně ale pípla kartu u dveří a zamířila po schodech do suterénu, kde měla pokoj.
V mínus jedničce se ale zastavila a zírala po ztemnělých schodech dolů do dalšího poschodí, kterého si za poslední dva roky nevšimla. Byla už skoro půlnoc a v celé budově vládlo ticho. Nebo snad právě něco slyšela?