Žhavé rande, které žhnulo

V sobotu ráno snídáme jako rodina. Vždy v osm. Bylo čtvrt na devět a ségra ještě nebyla u stolu. Zeptala jsem se mamky, jestli ji mám vzbudit. Ta mi s úsměvem odpověděla, že není doma a že spala u kamarádky. Předpokládala, že to vím. Ten úsměv si ale mohla odpustit. Já hlavně vím, že to určitě nebyla kamarádka, u koho spala.

Po obědě přišla konečně domů. "Tak co tvoje žhavé rande? Moje bylo superžhavé!"

Večer si očividně náležitě užila.

Svojí sestře však zamlčela, že když se probudila, byla znechucena. Jeho byt připomínal skládku. Nepořádek. Opadaná omítka. A ten příšerný smrad!