V boudičce Dlouhé mašinky

Byl jednou jeden chlapeček, co se jmenoval Pavlíček a miloval vláčky, koleje, výhybky, zkrátka všechno, co souviselo s železnicí. Už odmalička chodil s tatínkem nebo s dědečkem pozorovat vláčky a doma stavěl koleje snad úplně všude.
Když se dostal až do boudičky Dlouhé mašinky, měl oči navrch hlavy. Samá páčka, kolečko, dvířka...
"A na co je tahle velká, pane železničáři," zeptal se a ukazoval nahoru.
"To je brzdící páka, velmi důležitá," poučil ho pan Blahoš.
"A tahle?" zeptal se znovu a zatáhl. Dveře kotle se otevřely a na Pavlíčka vylétl oblak černého uhelného kouře.
Celý se zakuckal. "Už asi vím."