Jeden den, každý den

Ráno vstát, někdy se nasnídat, jindy jen vypít hrnek kafe.
Hodit do sebe hrst prášků, v krvi zběsilá kombinace chemie, koktejl jak po nejdivočejším mejdanu a pocit, že nic nemá smysl.
Dvě hodiny se odhodlávat opustit byt a pak to vzdát.
Celé odpoledne se motat v myšlenkách. Máš depresi? Nebo spíš ona má tebe a ty už nemáš nic?
Necítit nic a přitom cítit úplně všechno.
Jít spát.

Navzdory všemu znovu ráno vstát.
Říct si o pomoc.
Usmát se na blízké.
Zkusit změnit léky.
Dojít na terapii.

Znovu a znovu. Dva kroky vpřed, tři kroky vzad.
Navzdory bolesti hledat naději.