"Hej, ty psí ksichte!" zařval hospodský. "Ano, ty, hejbni tou zadnicou a pojť si pro tu zafšivenou vobálku."
Stařec se na něj podíval očima, v nichž se odráželo více utrpení, než si umí jakákoliv bytost představit. Pomalu se zvedal, kulhavě si převzal zásilku a vydal se ke své chatrči. Kamenitá stezka vedoucí po úbočí tamních hor starci nečinila žádný problém. Je brzy, avšak v těchto horách svítá dříve. Na vrcholu se opřel o menhir a čekal na východ slunce. Otevřel dopis, jakmile starcovu tvář ozářily první paprsky slunce a slza stékala po jeho tváři. Zde leží počátek všeho. Přichází smrt.