Divný. Divný, divný.

Nepamatuju Velikonoce doma.
Voní trnkovejma květama a září pylem pampelišek. Něhou kočiček a první jarní koupelí. Sněhem, co nevydrží. Ale vždycky v tlupě.
Nabarvila jsem vejce. Z povinnosti. Co kdyby někdo přišel.
Nepřišel.
Máma předstírá folklórní nadšení, svátečně prostřenej stůl a lítečko s barevnejma mašlema. Nechci kazit vzduch, už tak je husto. Otce prostě neuvedu. Kecal by mi do života.
Mažu si mazanec máslem na prst vysoko a polévám medem. Živím přece dva žaludky. Už to ani nekomentuje.
Zvonek.
Panikařím.
Že by?
Pitomost, přijeli by spolu a brácha má klíče.
Oddíl. Hody hody, tolik vajec nemám, milánkové.
Prý to nevadí.