Do nebe

“Myslím, že už bysme se měli vrátit,” zabručela hromada dek na dně balónu: “jinak zamrzne řízení a my tu oba umřeme.”
Vlastně to byla Hester, kdo si stěžoval - poslední půl hodinu už z ní nebyl vidět ani čumák a zněla čím dál podrážděněji.
“Nejsi náhodou polární zajíc?” zasmál se Lee, ale dostalo se mu jen podrážděného odfrkutí.
“Před pár týdny si to sám nevěděl…”
Neunavoval se s odpovědí, a taky nepřiznával, že sám už necítí nos a uši. Raději otočil přívodem paliva, a balón se s trhnutím vydal zase o něco víš. Mraky už byly na dosah, stačilo natáhnout ruku.