Elia Eaton
Zmínka o domácím násilí, traumatu a bolesti.
Bála jsem se, ale v jeho náruči svět nebyl tak zlý.
Věřila jsem, že jeho ruce mě ochrání.
Že jeho hlas umlčí všechno, co mě děsilo.
Mýlila jsem se...
Jen stál stranou a mlčky pozoroval, když mi žhavým kovem tiskla na tělo znamení bolesti.
Viděl, jak se do mé kůže vpaluje bolest a z mých úst uniká křik. Mlčel a odvracel ode mne zrak...
Časem se jeho pohled změnil.
Přestal váhat, chránit... i milovat svou dceru.
Věřil jí, ne své malé holčičce...
Už nebyl tím bezpečným útočištěm.
Stal se tím, před čím jsem kdysi utíkala do jeho náručí.
Změnil se...
Její otec si krátce po smrti své ženy sehnal jinou ženu a nechal výchovu svých dětí na ní. Když si jeho děti přišli stěžovat na to, jak se k nim chová, nevěřil jim a když to pak viděl na vlastní oči, nepomohl, jen pozoroval a sám se časem měnil v zrůdu. Prostě byl křoví, co pozorovalo bolest svých dětí, než se sám stal tyranem a jejím nástrojem.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit