Stála ve své tmavé komůrce a zírala skrz zaprášená okna ven do slunečního svitu. Její mysl bloudila ve vzpomínkách, jak krásně jí tehdy bylo. Hořkost ji bodla do prsou. Milovala ho, milovala ho tak moc, odevzdala se mu, ale on ji opustil. Nechal ji bezmocnou, samodruhou, chudou.
Neměla zuby, chodila v hadrech, ale když pozorovala ulici zalitou slunečním světlem, připadala si tak hezká, jako kdysi. Skoro cítila na rukou hebkost jejích dávných šatů. Teď neměla cit v rukou. Bývala čistá, teď je z ní jen stín potácející se mezi muži s nečistými úmysly.
Ach, Cosetto, kdy tě uvidím, má dceruško?
2011
Út, 2011-04-05 19:17 — Kleio
*uronila kroupu*
Krásně opravdové.
Pro psaní komentářů se přihlašte
St, 2011-04-06 10:32 — Saphira
kuju :)
kuju :)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit